Autisté měli v mozku toxický hliník

Autisté měli v mozku toxický hliník. Odkud? Z vakcíny?

15-letý autista měl v jednom ze vzorků 22 násobně vyšší úrovně hliníku než u zdravých jedinců. Výzkumníci naznačují, že potenciálním zdrojem tohoto toxického kovu jsou vakcíny z dětství.

 

V této studii, kterou vědci označují jako první svého druhu, bylo zjištěno, že mozky pěti autistů obsahovaly historicky jedny z nejvyšších hodnot toxického kovu hliníku. Ten je přitom pomocnou látkou ve vakcínách, přestože je silně toxický.

U každého z těchto autistů se vyskytl nejméně jeden vzorek s neobvykle vysokým obsahem hliníku, píše ve studii publikované v časopise Journal of Trace Elements in Medicine and Biology tým vědců z Keeleské univerzity ve Stattfordu a oddělení klinické neuropatologie v nemocnici Kings College Hospital.

Výzkumníci prozkoumali vzorky tkáně ze čtyř různých oblastí mozku autistických dárců poskytnuté Oxfordskou mozkovou bankou.

V porovnání s dřívějšími výsledky měření obsahu hliníku v mozku, které definovaly hodnoty menší než 1 mikrogram na gram suché hmotnosti jako “patologicky benigní,” okolo 67 % vzorků tkání obsahovalo množství hliníku považované za “patologicky významné” (oproti “normálu”) s hodnotami vyššími než 3 mikrogramy na gram.

 

Historicky nejvyšší hodnoty u autistů

 

“Mozky všech pěti autistů obsahovaly alespoň jednu tkáň s patologicky významnou úrovní hliníku,” říká studie. Čtyři z pěti autistů (čtyři muži a žena) měli nejméně jednu tkáň s obsahem hliníku vyšším, než 5 mikrogramů suché hmotnosti.

Čtyři mužští autisté měli významně vyšší koncentrace hliníku v mozku než jediná žena – dárkyně. Koncentrace hliníku u mužů dosahovaly až k hodnotám 17,10; 18,57 a 22,11 mikrogramů na gram. Nejvyšší hodnota 22,11 byla odebrána z jednoho za tří vzorků z okcipitálního laloku 15-letého autisty.

“Jsou to historicky jedny z nejvyšších hodnot hliníku zaznamenaných v lidské mozkové tkáni. Musíme se třeba ptát, proč je průměrný obsah hliníku v okcipitálním laloku 15-letého chlapce 8,74 mikrogramu na gram suché hmotnosti,” říká studie.

 

Prokázaná neurotoxicita

 

Toxický účinek hliníku na mozek a nervový systém je dobře zdokumentován již více než století. Hliník je běžnou součástí zemské kůry. V přírodě se vyskytuje většinou ve sloučeninách s křemíkem a nevyskytuje se v samostatné formě.

 

Pro člověka nemá žádné prokázané přínosy. Naopak je rozsáhle zdokumentována jeho toxicita:

• hliník poškozuje krevní mozkovou bariéru
• aktivuje zánět mozku
• potlačuje funkci mitochondrií, které vyrábějí energii pro buňky a regulují buněčný metabolismus

V sedmdesátých letech si výzkumníci uvědomili, že hliník v dialyzačních přístrojích byl příčinou nemoci zvané dialyzační encefalopatie (DAE). U dialyzovaných pacientů se projevovala třesem, ztrátami paměti, zmatením, oslabenou schopností soustředění a demencí.

Mnoho z těchto pacientů upadlo do kómatu a zemřelo. Avšak když došlo k nahrazení hliníku v dialyzačních přístrojích, ostatní postižení se rychle uzdravili. V důsledku toho se dnešní dialyzační přístroje pečlivě monitorují, aby se vyloučily jakékoliv stopy tohoto kovu. 

 

Autisté a Alzheimerova chorobou

 

Od té doby, co byla objasněna příčina dialyzační encefalopatie, se mnoho výzkumu zaměřilo na hliník. A sice jako na klíčového hráče při tvorbě charakteristických amyloidních “plaků” a spletenců v mozcích pacientů s Alzheimerovou chorobou.

Ještě dříve tohoto roku uveřejnil tým pod vedením Christophera Exleyho, profesora bioanorganické chemie Keeleské univerzity, své závěry. Uvádí v nich, že mozky pacientů v rané fázi Alzheimerovy choroby obsahovaly extrémní úrovně hliníku. Do doby aktuální studie mozků autistů šlo o historicky nejvyšší zaznamenané úrovně v lidské tkáni.

“Průměrný obsah hliníku všech pěti laloků autistů směřoval k nejvyšším hodnotám všech předchozích (historicky) měření obsahu hliníku. A to včetně iatrogenních poruch jako je například dialyzační encefalopatie,” poznamenávají vědci. 

“Tyto údaje však ve srovnání s jinými analýzami obsahu hliníku v mozku u jiných nemocí znevýhodňuje věk autistů,” dodávají výzkumníci. “Proč by měl mít například 15-letý chlapec v mozkové tkání tak vysoký obsah hliníku? Ve vědecké literatuře neexistují žádné srovnatelné údaje. Nejblíže jsou podobně vysoké hodnoty u 42 letého muže s dědičně získanou Alzheimerovou chorobou.

 

Fluorescentní zobrazování

 

Výzkumníci také využili zavedené zobrazovací techniky při prokazování hliníku ve vzorcích mozků 10 autistů (3 žen a 7 mužů) a nejméně v jednom vzorku od každého z pacientů našli ložiska tohoto toxického kovu.

Těchto ložisek bylo významně více v mozcích mužů (129 ložisek u 7 jednotlivců) než žen (21 ložisek u 3 jednotlivců).

Na obrázcích můžeme sledovat hliník uložený jak v bílé, tak v šedé mozkové tkáni a rozptýlený uvnitř i vně buněk. Avšak v poměru, který se pro jednotlivá pohlaví liší: u ženských dárkyň se většina ložisek hliníku (15 z 21 ložisek) nacházela mimo mozkové buňky, zatímco u mužských autistů se většina ložisek (80 ze 129) nacházela uvnitř buněk mozkové tkáně.

Fotografie z této studie zobrazují jasně viditelný hliník uvnitř buněk. Buď jako zřetelná ložiska nebo světlou fluorescenci. Obrázky ukazují jednobuněčné bílé krvinky plné hliníku v mozkových membránách, krevních cévách. A “možná při procesu pronikání do mozkové tkáně z lymfatického systému,” informují výzkumníci.

Gliální buňky, které obklopují neurony, vzájemně je izolují a poskytují jim podporu, vykázaly ve studovaných vzorcích pozitivní hliníkovou fluorescenci. Jasně byla patrná i rozsáhlá a zřetelná ložiska hliníku velká přibližně mikrometr v průměru uvnitř těchto buněk a v jejich okolí. 

 

Nebývalá expozice

 

Dřívější výzkum poukazoval na vztah hliníku k autismu, neurologické poruše, která nyní postihuje jedno z 50 amerických dětí. Projevuje se devastujícími příznaky poškození mozku včetně poruch řeči a učení, tiků, záchvatů, úzkosti a obsedantně kompulzivního chování. Tyto podmínky se v lékařské literatuře před rokem 1943 neobjevovaly.

Autoři aktuální britské studie citují přezkum kanadských výzkumníků z roku 2014, který nepřímo spojuje zvýšené používání hliníku jako pomocné látky v pediatrických vakcínách s rostoucí mírou výskytu autistických poruch.

 

Praxe využívání hliníku jako pomocné látky započala v roce 1926 s cílem vyprovokovat energickou odezvu imunitního systému na antigeny vakcíny (malé množství virů nebo bakterií, na něž vakcína cílí) prostřednictvím nedostatečně poznaného mechanismu.

 

Do dětí se píchá toxický hliník

 

Dnes děti dostávají nebývalé několikanásobné dávky vakcín s hliníkem jako pomocnou látkou.

Například vakcína proti hepatitidě B, kterou děti dostávají jen pár hodin po narození, obsahuje 250 mikrogramů nanočástic tohoto kovu. Tato dávka se opakuje ve dvou a šesti měsících věku dítěte.

Každá dávka DTaP vakcíny aplikovaná dětem ve dvou, čtyřech, šesti a 15 měsících věku, obsahuje dodatečných 625 mikrogramů tohoto toxického kovu. Každá dávka Hib vakcíny aplikovaná dětem ve dvou, čtyřech a 12 měsících obsahuje dalších 225 mikrogramů hliníku atd.

“Takže děti, které se očkují podle imunizačního schématu Centra pro kontrolu nemocí (CDC), dostanou v průběhu prvních 18 měsících života téměř 5000 mikrogramů (5 miligramů) hliníku,” píše Neil Z. Miller v podrobné zprávě na toto téma.

V závislosti na vakcinačním schématu mohou děti do své návštěvy ve 12 nebo 15 měsících obdržet až 1 475 mikrogramů hliníku, což je shodou okolností věk, kolem kterého si většina rodičů a lékařů poprvé všimne počínajících příznaků autismu.

Centrum pro kontrolu nemocí tato čísla potvrzuje a cituje studii úřadu FDA, která zjistila, že kojenci mohou být v prvním roce života vystaveni více než 4 miligramům hliníku z vakcín. Tato agentura se snaží rodiče ujistit prohlášením, že toto množství je “nízké.

Nemůže však prohlásit, že hliník není toxický.

Místo toho prohlašuje, že dávka je bezpečná vzhledem k historickému použití, kdy však počet případů autismu (a dalších chronických nemocí u dětí) exponenciálně rostl.

 

Poškozený imunitní systém autistů

 

Až v posledních deseti letech začali výzkumníci studovat mechanismy účinku hliníku jako pomocné látky ve vakcínách. Přišli na to, že zdaleka není onou inertní a stacionární kotvou, která by držela antigen v místě vpichu před tím, než je vyloučen, jak se v minulosti věřilo a jak o tom stále hovoří instituce veřejného zdraví.

Namísto toho hliník jako pomocná látka spouští imunologickou bouři událostí. A zároveň kaskádu aktivity imunitního systému daleko od místa vpichu. Například v průběhu několika hodin od injekční aplikace stejného hydroxidu hlinitého z vakcíny do myši se mobilizují armády specializovaných imunitních buněk. V průběhu jediného dne vstupuje do akce velké množství prvků imunitního systému. Ty povolávají další složky vysílající zánětlivé signály a vylučující cytokiny.

Tyto cytokiny – zánětlivé proteiny, zapojují do akce další prvky imunity jako např. interleukin-1beta a interleukin-6. U autistických pacientů byly zaznamenány jejich významně vyšší úrovně, než u zdravých kontrolních vzorků, což přispělo k současnému sílícímu výzkumnému názoru, že autismus je v zásadě nemocí dysfunkčního a přestimulovaného imunitního systému.

 

Zákeřně nebezpečný

 

Výzkum na myších zároveň ukázal, že po další injekci pomocné vakcinační látky hydroxidu hlinitého do myši mohou bílé krvinky pohlcovat částečky hliníku. A odnášet je do vzdálených míst těla, zvláště do mozkové tkáně, kde mohou zůstat uvězněné celé roky.

Tato zjištění vedla francouzského lékaře Dr. Romaina Gerhardiho, aby ve svém přezkumu z roku 2015 bil na poplach prohlášením, že reakce imunitního systému na hliník “představuje významnou zdravotní výzvu.”

Dr. Gerhardi dodává, že “dosud neproběhly pokusy o seriózní prověření bezpečnostních obav z neodbouratelného charakteru a akumulace hliníkových částic v mozku”. A že “je nutné učinit mnohé k porozumění tomu, jak mohou být pro některé jedince vakcíny obsahující hliník zákeřně nebezpečné.”

Centrum pro kontrolu nemocí, obhájci veřejného zdraví a mainstreamoví lékaři v současné době nenabízejí žádné vysvětlení pro alarmující nárůst autistických dětí s poškozeným mozkem v USA a ve světě, jež mají ve své péči.

Pouze s jistotou tvrdí, že ani vakcíny, ani toxické hliníkové pomocné látky, které obsahují, nemohou být příčinou, a že odpovědí na více nemocí je více vakcín.

 

Můžeme očekávat, že tato studie spolu se záplavou dalších důkazů poukazujících na toxické složky zodpovědné za růst dětské nemocnosti budou ignorovány a před veřejností utajovány. V mezidobí počkáme, jak vysoko se musí vyšplhat počty rodičů sledující úpadek zdraví svých dětí, než přijde nějaká změna. (zdroj: greenmedinfo.health)

Ak sa vám tento článok páčil a chcete aby sa aj ostatní dozvedeli niečo nové, dajte like, alebo nazdielajte.
Máte iný názor a chcete ho zverejniť? Diskusia je tu práve pre vás!